Botanika

Flóra Pavlovských vrchů a Milovické pahorkatiny je odrazem pestrých přírodních podmínek území. Díky nim je Pálava druhově nejbohatší oblastí v České republice. Významné stopy na zdejších společenstvech zanechala doba ledová a poledová. Vegetace na Pálavě byla značně ovlivněna činností člověka. Původně byla převážná část Pavlovských kopců pokryta lesy. 
Mezi lesními porosty měly značné zastoupení především šípákové doubravy, které se zde v současné době vyskytují v mnohem menší míře. Ve středověku došlo ke značnému odlesnění území z důvodu vytváření nových pastvin a těžby dřeva na stavební materiál a palivové dříví. Toto intenzivní využívání lesních porostů vedlo téměř k úplnému odlesnění Pálavy. Až ve druhé polovině 19. století se objevují snahy o znovuobnovení lesů. V současné době převažují na Pálavě nelesní společenstva, hlavně stepi a lesostepi, lesní ekosystémy jsou zastoupeny pouze na 35% území.

Bližší informace o flóře území CHKO Pálava naleznete např. v příslušných kapitolách Plánu péče o CHKO:

http://palava.ochranaprirody.cz/ochrana-prirody/plan-pece-chko-palava/

 

 

Nelesní společenstva

Lesní společenstva

Biotopy zastoupené na území CHKO Pálava

seřazeno dle: Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. 

Nelesní společenstva:

M1.2 - slanomilné rákosiny a ostřicové porosty

plocha: 1,52 ha, 0,02 % rozlohy CHKO

výskyt: Tento zajímavý biotop se na území CHKO vyskytuje jen nepatrně a tvoří zde liniové porosty v okolí rybníků v jižní části CHKO. Jedná se o úzké pruhy vegetace mezi většinou zamokřenými poli a úhory podél okrajů rákosin.

V porostech asociace Bolboschoenetum maritimi převládá kamyšník širokoplodý (Bolboschoenus koshewnikowii). 
Na tato místa je vázán také výskyt subhalofilních druhů zeměžluči spanilé (Centaurium pulchellum) a ostřice žitné (Carex secalina). 
V biotopu nebyla prováděna žádná cílená opatření.

 

S2A - pohyblivé sutě karbonátových hornin

plocha: 0,22 ha

výskyt: Biotop je v rámci CHKO mapován maloplošně na třech místech (na prudkém svahu pod zříceninou Děviček, na jižně orientovaném svahu Děvína a na antropogenní suti v lomu na jižním úpatí Stolové hory. Toto společenstvo se na jižním svahu Děvína vyskytuje pravděpodobně i jinde. Porosty s diagnostickým druhem konopice úzkolistá (Galeopsis angustifolia) však byly zaznamenány jen na 2 místech.

 

T1.7 - kontinentální zaplavované louky

plocha: 5,16 ha, 0,06 % rozlohy CHKO

výskyt: Náhradní polopřirozenou vegetaci na stanovištích lužních lesů představují kontinentální zaplavované louky svazu Cnidion venosi. Vznikly vykácením lužních lesů a následným kosením. V CHKO Pálava se nalézají jen v NPR Křivé jezero.

 Jejich další existence závisí na pravidelném obhospodařování. V minulosti byly sečeny alespoň dvakrát ročně. V devadesátých letech zde bylo zajištění byť i jediné seče značně obtížné. Po roce 2000 jsou louky opět sečeny, a to obvykle jednou ročně. 
Z význačných a vzácných druhů biotopu se sluší uvést např. violku slatinnou (Viola stagnina), jarvu žilnatou (Cnidium dubium), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia)  a hrachor bahenní (Lathyrus palustris).

 

T3.1 - skalní vegetace s kostřavou sivou

plocha : 7,37 ha, 0,09 % rozlohy CHKO

výskyt: Vegetace rozvolněných skalních stepí s chamaefyty asociace Poo badensis-Festucetum pallentis se na území CHKO vyskytuje především v masivu Děvína, Stolové hory a Svatého kopečku. Osídluje jižně exponované svahy s velmi mělkými 
a vysýchavými rendzinami.

Z početnějších a nápadných druhů lze jmenovat např. česnek žlutý (Allium flavum), bílojetel něměcký (Dorycnium germanicum), devaterku poléhavou (Fumana procumbens), lnici kručinkolistou (Linaria genistifolia), kosatec nízký (Iris pumila) aj. Menší reprezentativnost a zachovalost biotopu na některých místech je způsobena zejména náletem keřů. Managementová opatření spočívají především v mechanickém odstraňování náletových dřevin. Odstranění náletu zvyšuje prostor pro řadu světlomilných druhů. Problémem se kromě křovin a jasanu  zdá  být stále víc i pajasan žláznatý (Svatý kopeček).

 

T3.2 - pěchavové trávníky

plocha : 10,34 ha, 0,12 % rozlohy CHKO

výskyt: Pěchavové trávníky sv. Diantho lumnitzeri-Seslerion, zastoupené převážně as. Alsino setaceae-Seslerietum calcariae jsou nejlépe vyvinuty v masivech Děvína a Stolové hory. Obývají především prudké severně orientované svahy s vyšší půdní vlhkostí.

 Kromě hojné pěchavy vápnomilné (Sesleria albicans)a dalších častých druhů jako jsou dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata agg), lomikámen vždyživý(Saxifraga paniculata) zde také nacházíme jediný endemický druh Pálavy - hvozdík Lumnitzerův pálavský (Dianthus lumnitzeri subsp. palaviensis). Společenstva jsou zde ve velmi dobrém stavu a jen pomístně jsou ohrožena expanzí jasanu. Opatření jsou obdobná jako u předchozího biotopu.

 

T3.3A - subpanonské stepní trávníky

plocha: 81,60 ha, 0,96 % rozlohy CHKO)

výskyt: S tímto biotopem se často setkáváme v masivu Děvína, Stolové hory, na Turoldu, Šibeníku a Liščím vrchu. Vyskytuje se na suchých stanovištích s dostatečně hlubokou vrstvou půdy (sprašové pokryvy). Představuje jak polopřirozenou náhradní vegetaci na stanovištích teplomilných doubrav, tak i přirozenou vegetaci nevelkých ploch primárního bezlesí. Trávníku dominují druhy kostřava walliská (Festuca valesiaca), ostřice nízká(Carex humilis) a zástupci rodu kavyl (Stipa capillata, S. joannis, 
S. pulcherrima
), velmi hojně se vyskytují  hlaváček jarní (Adonis vernalis), bělozářka větvitá(Anthericum ramosum), zdravínek jarní (Odontites vernus). Hojné jsou také diagnostické druhy biotopu jako řebříček panonský(Achillea pannonica), hvězdnice chlumní (Aster amellus), hvězdnice zlatovlásek (A. linosyris), ostřice nízká (Carex humilis), chrpa porýnská (Centaurea rhenana), hvozdík Pontederův(Dianthus pontederae), bílojetel německý(Dorycnium germanicum), kostřava žlábkatá(Festuca rupicola), kostřava walliská (F. valesiaca), sinokvět měkký (Jurinea mollis), bojínek tuhý (Phleum phleoides). Trávníky jsou vesměs v dobrém stavu a dá se u nich hovořit o vysoké reprezentativnosti. Na některých místech je reprezentativnost trávníků snížena sešlapem, zde se pak více prosazuje kostřava ovčí (Festuca pseudovina) a kostřava žlábkatá (F. rupicola), nebo přítomností expanzivních rostlin např. ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) a náletem keřů a stromů např. pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima). 
V rámci managementu se průběžně provádí především mechanické odstraňování náletu, sečení s odstraňováním hmoty 
a pastva. Posledně jmenovaná opatření se na lokalitách mohou střídat – jeden rok probíhá sečení druhý rok pastva. Zásahy mají nesporně pozitivní vliv na kvalitu biotopu.

 

T3.4D - širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a jalovce

plocha: 102,15 ha, 1,2 % rozlohy CHKO)

výskyt: S trávníky svazu Bromion erecti se v rámci CHKO setkáváme především na následujících místech: v oblasti maloplošných chráněných území na jihozápadě CHKO, v nižších polohách masívů Děvína a Stolové hory, rozsáhlejší  porosty tohoto svazu nalézáme také na svazích podél horního toku Mušlovského potoka a na bývalém vojenském cvičišti, menší plochy jsou také např. na Liščím vrchu. Vyskytují se na místech bývalých extenzivně obhospodařovaných zatravněných pozemků, 
které byly původně poli a vinicemi.

Dominantní druhem je válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), pravidelně se vyskytují chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), pupava Biebersteinova (Carlina biebersteinii), hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides), šalvěj luční (Salvia pratensis), řepík lékařský  (Agrimonia eupatoria), máčka ladní(Eryngium campestre), druhově chudší porosty s převládajícím sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) jsou zastoupeny méně. Biotop často přechází do kavylových trávníků. Některé trávníky jsou dnes silně zanedbané, zřejmě již pár desetiletí bez příslušného obhospodařování, vlivem čehož jistě mnoho druhů ubylo nebo vymizelo. Nepříznivým jevem je rozsáhlé zarůstání křovinami hlohu, šípku a trnky, především v masivech Děvína a Stolové hory k nim přistupuje nálet jasanu ztepilého  (Fraxinus excelsior). Opatření jsou obdobná jako u předchozího biotopu.

 

T7 - slaniska

plocha: 2,15 ha, 0,03 % rozlohy CHKO

výskyt: NPR Slanisko u Nesytu a jeho okolí, ležící se v jihovýchodním cípu CHKO patří bezesporu k několika posledním významným lokalitám tohoto biotopu v ČR.

Vysoká koncentrace solí v půdě, především síranu sodného a suché klima s vysokým výparem z podmáčené půdy, podnítily vznik společenstev s výskytem slanomilných druhů rostlin. Slanomilná vegetace se zde udržovala v rovnovážném stavu 
až do 70. let minulého století, ale pak došlo k jejímu náhlému zhroucení. Pravděpodobně byl narušen vodní režim lokality. Slanorožec rozprostřený (Salicornia prostrata) zde byl naposled pozorován v roce 1976, solnička rozprostřená (Suaeda pannonica) o 11 let později. Z významných halofilních druhů se na slanisku dosud vyskytují hvězdnice slanistá (Aster tripolium), prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum), skrytěnka bodlinatá (Crypsis aculeata), bahenka šášinovitá (Heleochloa schoenoides), sítina Gerardova (Juncus gerardii), jitrocel přímořský (Plantago maritima) a hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora). 

 

Lesní společenstva:
 

L2.3B – tvrdé luhy nížinných řek

(člověkem pozměněné, zachováno však přirozené druhové složení stromového patra)

plocha: 58,33 ha; 0,68 % rozlohy CHKO

výskyt: u Nového rybníka, v nivě řeky Dyje

Stromové patro lužních lesů je tvořeno dubem letním (Quercus robur), jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia) a topolem bílým (Populus alba). Pomístně se vyskytují grafiózou zdevastované populace jilmu habrolistého (Ulmus minor). Mezi nepůvodní dřeviny se řadí javor jasanolistý (Acer negundo) a jasan pensylvánský (Fraxinus pennsylvanica).

Keřové patro je tvořeno bezem černým (Sambucus nigra) a svídou krvavou (Cornus sanguinea).

Bylinné patro hostí především nitrofilní a vláhomilné druhy s nepříliš širokým druhovým spektrem. Na nejvlhčích místech se vyskytují chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), vzácně bledule letní (Leucojum aestivum), na méně vlhkých místech zřídka ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis), hojně česnáček lékařský (Alliaria petiolata), popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea), ostružiník ježiník (Rubus caesius), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), violka lesní (Viola reichenbachiana), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a kuklík městský (Geum urbanbum). Z invazních druhů, které se masově šíří a je nutné je odstraňovat, jsou zde zastoupeny hvězdnice kopinatá (Aster lanceolatus) a slunečnise hlíznatá (Helianthus tuberosus).

 

L2.4 – měkké luhy nížinných řek

plocha: 22,74 ha; 0,27 % rozlohy CHKO

výskyt: vlhčí sníženiny nivy Dyje, aluvia Mušlovského potoka a Včelínku

Stromové patro tvoří převážně vrba bílá (Salix alba), vrba křehká(Salix fragilis) a topoly (Populus spp.).

Bylinné patro - v podrostu Mušlovského potoka a Včelníku se uplatňují především kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), chmel otáčivý (Humulus lupulus) a rákos obecný (Phragmites communis), chybějí vysoké ostřice a trávy.V podrostu nivy Dyje dominuje chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), která je doprovázena dalšími mokřadními druhy: žabníkem jitrocelovým (Alisima plantago – aquatica), rukví obojživelnou (Rorippa amphibia) a vysokými ostřicemi.

 

L3.4 – panonské dubohabřiny

plocha: 937,49 ha; 10,98 % rozlohy CHKO

výskyt: prudší SV a S expozice Milovického lesa, Svatý kopeček, Děvín.

Stromové patro – ve stromovém patře typicky vyvinutých porostů se vyskytuje dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) s příměsí javoru babyky (Acer campestre), jeřábu břeku (Sorbus torminalis), lípy srdčité (Tilia cordata) a  lípy velkolisté (T. platyphyllos). V dubohabřinách také často nacházíme jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a v některých porostech trnovník akát (Robinia pseudacacia), které zde samovolně zmlazují.

Keřové patro, které je bohatě vyvinuto, je tvořeno dřínem obecným (Cornus mas), svídou krvavou (Cornus sanguinea), brslenem bradavičnatým (Eonymus verrucosa) a ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare).

Bylinné patro se vyznačuje bohatým jarním aspektem s dymnivkami (Corydalis spp.), plicníkem lékařským (Pulmonaria officinalis) a sasankou pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides). V letním aspektu se mísí hájové druhy jako zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), kostřava různolistá (Festuca heterophylla), srha hajní (Dactylis polygama)  s druhy teplomilnými jako např. ostřice Micheliova (Carex michelii), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum
a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). V prosvětlených a zvěří ovlivněných porostech často převládá strdivka jednokvětá (Melica uniflora) nebo lipnice hajní (Poa nemoralis). 

 

L4 – suťové lesy

plocha: 150 ha; 1,76 % rozlohy CHKO

výskyt: nejvíce zastoupen v masivu Děvína, menší plochy se nacházejí na Tabulové a v západní části Milovického lesa, reliktní lipiny  se vyskytují v horní části svahů Děvína se severní  expozicí.

Stromovému patru v suťových lesích na Pálavě dominují především dva druhy lip. U reliktních lipin v horních částech svahů je to lípa srdčitá (Tilia cordata) a v nižších polohách ve žlíbcích a na prudkých svazích je to lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), mezi nimi jsou vtroušeny javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Velmi rozšířené jsou porosty přechodného typu mezi panonskými dubohabřinami a suťovými lesy.

V bylinném patře  je málo ekologicky specializovaných druhů, spíše se v něm vyskytují druhy typické pro bučiny, dudohabřiny nebo lužní lesy. Častý je zde výskyt nitrofilních druhů jako např. kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), kakostu smrdutého (Geranium robertianum) a druhů náročných na vlhkost např. hluchavky skvrnité (Lamium maculatum) a ptačince hajního (Stellaria nemorum). Na strmých horních částech svahů na vápencích roste pěchava vápnomilná (Sesleria albicans), doprovázená některými dalšími druhy teplomilných doubrav. V podrostu se také hojně vyskytuje oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), který je diagnostickým bylinným druhem pro suťové lesy.

 

L6.1 – perialpidské bazifilní teplomilné doubravy

plocha: 68,87 ha; 0,81 % rozlohy CHKO

výskyt: na západní hraně Milovického lesa a jižním úpatí Děvína

Stromové patro tvoří šípákové doubravy, které jsou nejlépe vyvinuté na ostrých hřbetech JZ expozice. Dominantním druhem je dub pýřitý (Quercus pubescens), který tvoří zakrslé mnohdy rozvolněné porosty. Pro porosty těchto společenstev při horních hranách svahů Děvína je charakteristický vyšší podíl jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), který má tendenci expandovat 
do celého masívu Děvína. 

Keřové patro, které je tvořeno zejména dřínem obecným (Cornus mas), je často stejně jako bylinný podrost devastováno zvěří.

Bylinné patro - vlivem spárkaté zvěře dochází k mechanickému narušování půdy i vegetace a k eutrofizaci  půdy, která umožŇuje rozvoj nitrofilních druhů rostlin, jako je např. kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). V reprezentativních porostech se 
v podrostu vyskytují především válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), třemdava bílá (Dictamnus albus), hlaváček jarní (Adonis vernalis), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) a kakost krvavý (Geranium sanquineum).

 

L6.2 – panonské teplomilné doubravy na spraši

plocha: 756,68 ha; 8,86 % rozlohy CHKO

výskyt: téměř výhradně v Milovickém lese,nejzachovalejší na plochém temeni vrchu Špičák. Panonské teplomilné doubravy 
v CHKO Pálava vytváří zřejmě nejrozsáhlejší porosty   v České republice. Tento vegetační typ je vázán hlavně na plošiny a mírné svahy se sprašovými překryvy.  

Stromové patro - hlavní dřevinou je dub zimní (Quercus petraea), příměs tvoří dub pýřitý (Quercus pubescens) a jeřáb břek (Sorbus torminalis), který přesahuje i do panonských dubohabřin (L3.4). Reprezentativnost části porostů je snížena velkým podílem jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior).

Keřové patro - pokud netrpí okusem zvěřě, bývá bohatě vyvinuto. Převládá v něm ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), 
dřín obecný (Cornus mas) a javor babyka (Acer campestre).

V bylinném patře jsou zastoupeny srpice barvířská (Serratula tinctoria), bukvice lékařská (Betonica officinalis) a oman vrbolistý (Inula salicina). Velké plochy v klentnické oboře jsou ruderalizovány zvěří, což způsobuje šíření nitrofilních druhů jako jsou např. lebedy (Atriplex spp.), merlíky (Chenopodium spp.), pelyněk pravý (Artemisia abinthium), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). V oborách převládají v bylinném patře trávy, hlavně strdivka jednokvětá (Melica uniflora) a srha hajní (Dactylis polygama).

Správa CHKO Pálava

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt