Správa CHKO Pálava >> Ochrana krajiny >> Venkovská architektura

Venkovská architektura

Posláním Chráněné krajinné oblasti Pálava je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a typických znaků. K typickým znakům krajiny patří nejen její povrchové utváření, ale ve vztahu ke krajině i rozmístění a urbanistická struktura sídel, architektonické řešení staveb a místní lidová zástavba.

Pro území Chráněné krajinné oblasti Pálava chybí všestranná a systematická dokumentace místní lidové architektury. Existují rozptýlené informace v monografiích jednotlivých obcí a v odborných časopisech a sbornících, v Moravském zemském archivu je uložena ve fondech šlechtických velkostatků nemnohá plánová dokumentace z 19. Století, v paměťových institucích jsou dochovány schematické kresby a náčrty půdorysů staveb z rukou etnografů i zaměření vypracovaná architekty. Celkem ojediněle jsou dochovány fotografie staveb a jejich vnitřního řešení. Jedná se však o fotografie z let před kolektivizací venkova.

Ucelenějším obrazem stavebního umění lidu na jihomoravském venkově zachycuje Katalog lidové architektury, okres Břeclav, který v roce 2011 vydalo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Katalog soustřeďuje zaměření staveb z doby před kolektivizací a zachycuje důkazy o bohatosti a osobitosti lidových staveb. Společným rysem vesnických domů je citlivý vztah k půdě a krajině, což se odráží v jejich účelnosti a schopnosti zachovat tradiční způsob života na vesnici a současně vytvořit podmínky pro běžné společenské vazby a činnosti.

Rozsáhlejší dokumentace a doklady o vesnických stavbách a lidové architektuře pochází z let před kolektivizací na jižní Moravě. Kolektivizace zemědělství velmi výrazně ovlivnila vzhled vesnic, architekturu staveb a v neposlední řadě i vzhled venkovské krajiny.

Poloha jednotlivých obcí, jejich urbanistická struktura i prvky lidového stavitelství na území CHKO Pálava byly formovány především přírodními a hospodářskými podmínkami v území. Stavby a jejich architektura však byla ovlivněna soustředěním různých etnik a skupin na malém území. Dokladem těchto vlivů je například výskyt domů se sýpkovým polopatrem na území, které pro oblast jižní Moravy nejsou typickou stavbou (Dolní Věstonice, Pavlov).

Přírodní podmínky a pohyb zboží byly základními principy, které formovaly strukturu vesnic. Na území CHKO Pálava převažují vesnice, kde stavby jsou soustředěny kolem hlavní ulice, která se někdy rozšořovala v náves (ulicový typ, návesní ulicovka), k nim patří např. Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Pavlov, Perná a ve svém původním základu i město Mikulov (nepravidelný půdorys města s dominantní ulicí od severu, ve své trase se rozšiřuje v nepravidelné tržiště v podobě písmene L). Dalším typem vesnické struktury jsou vesnice, kdy stavby byly soustředěny podél hlavní komunikační tepny procházející obcí (to jsou silnicovky, silniční typ). Tuto základní urbanistickou strukturu mají obce Bavory (návesní silnicovka), Bulhary (návesní silnicovka), Klentnice (silnicovka), Milovice (návesní silnicovka) a Sedlec (návesní silnicovka).

Stavby v sídlech, usedlosti (patrně již od středověku) měly úhlový půdorys připomínající tvar písmene L. Původně byly domy stavěny štítem do ulice a dvůr byl od ulice oddělen vysokými vraty (pro povozy). Stavby byly zastřešeny valbovou střechou, která na vstupní straně domu byla s výraznějším přesahem tak, aby tvořil kryté zápraží. Od 19. Století začíná převládat okapová orientace domů v obcích. Vstupní průčelí je přímo do ulice a domy tak vytváří souvislou zástavbu (sevřená linie staveb). Pro oblast jižní Moravy je typické trojprostorové členění domů s ústřední síní, k níž z jedné strany přiléhá světnice, z druhé strany komora. Černá kuchyň měla své místo v zadní části síně. Na ni pak navazovaly hospodářské části stavení. Takové uspořádání mělo praktický původ, protože mnohdy se v části černé kuchyně připravovalo i krmení pro menší hospodářská zvířata (žír pro malá kuřata, kachny). Hospodářská část byla k obytné části domu umístěna kolmo, tím byl vytvořen tvar písmene L. Tato dispozice usedlostí současně umožňovala oddělit dvůr od sousední usedlosti. Tím bylo zajištěno zabezpečení dvoru ze tří stran.

Stavitelství německých obcí se značně liší od domů v českých vesnicích. Pro jihomoravské kolonizační vsi byla od počátku typická štítová orientace domů. Štítově orientované domy mají dvůr od ulice oddělen zděným vjezdem s vraty, který těsně navazuje na vjezd nebo stěnu sousední usedlosti. Zvláštností těchto domů je vchod ve štítové stěně. Od domů v sousedních oblastech, které se vyznačují zřetelně trojdílnou kompozicí - komora - síň - jizba, se německé domy liší složitějším komorovým půdorysem. Ten se začal vyvíjet přístavbou dalších prostor k místnostem do ulice, takže se dům rozrůstal do šířky, až časem přerostl ve stavbu obrácenou ke komunikaci podélným okapovým průčelím. Tato zástavba začíná převládat od druhé poloviny 19. století, kdy domy vytvářejí jednu nepřerušovanou uliční řadu. Domy, zvláště zámožnějších sedláků, mají často klenuté vnitřní prostory, které se u sousedního slovanského obyvatelstva jihovýchodní Moravy nevyskytují. Nápadně se německý vesnický dům lišil od slovanského i ve vnější výzdobě. Domy sousedních moravských Slováků a Charvátů barevně kvetly pestrými podrovnávkami a malovaným názedním ornamentem, kdežto fasády domů zámožných německých osadníků byly olíčeny světlými odstíny a zdobeny plastickým štukovým dekorem, pronikajícím do vesnického prostředí patrně z měšťanské architektury jihomoravských měst. Typická je podsíň, která se vyskytuje jednak jako kryté náspí ve dvoře, kde chrání hospodářské budovy a umožňuje suchou nohou přístup do chlévů i za nepříznivého počasí, jednak jako rizalit – Sölder (žudro) před vchodem, který u německých domů nabývá mohutné podoby s loubím v přízemí a komorou se sýpkou v patře (Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice). I zde je evidentní inspirace městskými domy. Pro domy německého obyvatelstva byla příznačná plastická fasáda podle renesančních a barokních vzorů (Perná, Pavlov, Mikulov).

Stavební podobu vesnice ovlivnilo vinohradnictví a vinařství svými specifickými stavbami. Jako stavební materiál se do 17. století uplatňovalo dřevo, od 18. století nepálená cihla v kombinaci s místním vápencovým kamenem.

 

 

Matuszková_pavlov   Pavlov 84-vikyr   23

Část hospodářského traktu domů s loubím (Pavlov), fotografie Dr. RNDr. Jitka Matuszková

  Pavlov - hospodářské stavení s vikýřem, fotografie Dr. RNDr. Jitka Matuszková  

Příklad plastických prvků fasády domu (Pavlov)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Správa CHKO Pálava

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt