Správa CHKO Pálava >> Správa informuje >> Aktuality >> Čas kvetení křivatců je tady

Čas kvetení křivatců je tady

Čas kvetení křivatců je tady

10.3.2017

Již nastal čas kvetení křivatců, drobných jarních cibulovin z čeledi liliovitých. Všechny naše křivatce kvetou žlutě, takže rozsvicují probouzející se jarní přírodu jako malá sluníčka.

Jednotlivé druhy se mezi sebou v odstínech žluté barvy liší (od citronově žluté po zlatožlutou), což nám někdy může napomoci při jejich rozeznávání, ale rozhodně bychom neměli spoléhat pouze na to. K rozlišení do druhu potřebujeme další znaky (např. počet listů a chlupatost) – v tom nám poradí a poslouží Klíč ke květeně České republiky.

V květomluvě má křivatec význam jsi mi nebezpečný, dlíš-li mi nablízku, takže svým drahým bychom křivatcovou kytici asi nosit neměli. (Navíc téměř všechny naše křivatce jsou ohrožené druhy!) V lidovém léčitelství se křivatec údajně používal na zmírňování projevů dětské tetánie (dětinský božec) a epilepsie (padoucí nemoc). Jeho medicínské účinky byly přičítány síle, kterou bere ze slunce. Naši předci věřili, že je se sluncem propojený, neboť v souladu s ním otevírá a zavírá své květy a plně kvete právě za poledního slunečního svitu (více zde).

Latinské jméno Gagea je odvozeno od příjmení anglického mnicha, cestovatele a botanika v jedné osobě, jímž byl Thomas Gage (1781–1820). Zatímco etymologický původ českého jména křivatec není úplně jasný (podobně jako slovenského krivec), lidové pojmenování žlutečka asi netřeba vysvětlovat.

V naší flóře je rod křivatec zastoupen sedmi druhy, z nichž na území CHKO Pálava jich můžeme potkat šest (!) – na suchých stanovištích křivatec rolní, křivatec nizoučký, křivatec vstřícnolistý a křivatec luční, na vlhčích místech pak křivatec nejmenší a křivatec žlutý. Neroste zde pouze křivatec český, u něhož se v naší flóře rozlišují dva poddruhy (více zde).

 

  • na suchu

 

Křivatec rolní (Gagea villosa) – silně ohrožený (C2b)

Křivatec rolní roste ve střední, jižní a jihovýchodní Evropě. U nás se vyskytuje dosti roztroušeně v teplých oblastech Čech i Moravy, vzácně i ve středních polohách. Jedná se o archeofyt (druh zavlečený na naše území před rokem 1500), s čímž souvisí to, že dříve býval polním plevelem, mimo jiné i ve vinicích. Z těchto stanovišť už téměř vymizel v důsledku intenzifikace zemědělství. Dnes se s ním setkáme v různých typech člověkem ovlivněných biotopů – v narušených suchých trávnících, na mezích, v křovinách, a dokonce i v akátinách. Dává přednost vápnitým půdám. Jelikož se jedná o světlomilný druh, kvete pouze na otevřených stanovištích, v zastíněných okrajích lesů a křovin zůstává ve sterilním stavu.

Na Pálavě můžeme křivatec rolní najít např. v PR Šibeničník nebo NPR Děvín-Kotel-Soutěska.

 

Křivatec nizoučký (Gagea pusilla) – ohrožený (C3)

Křivatec nizoučký je eurasijský druh, který u nás roste pouze na jižní Moravě, kde dosahuje své severozápadní areálové hranice. Hojnější je na Pálavě, v oblasti mezi Znojmem, Moravským Krumlovem a Brnem, zasahuje na Hodonínsko a Kyjovsko. Dává přednost živinami bohatším, vápnitějším půdám. Najdeme ho i na píscích, ale bazičtějších, kyselým substrátům se vyhýbá. Roste ve stepních trávnících, na výslunných stráních, ale také při okrajích křovin a v akátinách.

Zajímavostí je, že křivatec nizoučký byl popsán F. W. Schmidtem z okolí Prahy, ačkoli dnes víme, že v Čechách vůbec neroste. Na místě, kde jej Schmidt údajně sbíral, tento druh od té doby už nikdo neviděl. Jelikož tento badatel botanizoval také na Moravě a je o něm známo, že nevěnoval lokalizaci svých sběrů velkou pozornost, je možné, že došlo k záměně lokalit.

Na Pálavě můžeme křivatec nizoučký najít např. v PR Šibeničník nebo NPR Děvín-Kotel-Soutěska.

 

Křivatec vstřícnolistý (Gagea transversalis) – méně ohrožený (C4a)

Křivatec vstřícnolistý roste ve střední, jižní a východní Evropě. U nás se vyskytuje roztroušeně v teplých oblastech Čech i Moravy. V Čechách je hojnější v Českém středohoří a v okolí Prahy, na Moravě pak na Pálavě a na Čejčsku (např. PP Špidláky u Čejkovic). Roste na minerálně bohatých půdách bazických podkladů v suchých trávnících, na okrajích křovin a světlých lesů.

Na Pálavě můžeme křivatec vstřícnolistý najít např. v PR Svatý kopeček nebo PP Kočičí skála.

 

Křivatec luční (Gagea pratensis)

Křivatec luční je evropský druh, který u nás roste v Čechách i na Moravě roztroušeně až hojněji od nížin do středních poloh, výjimečně až do podhůří. Tento druh dává přednost minerálně a dusíkem bohatým půdám. Většinou roste na člověkem ovlivňovaných stanovištích – v mezofilních trávnících, příkopech, na okrajích polí a vinic, v akátinách, ale i ve světlých listnatých lesích. Je naším druhým nejhojnějším zástupcem tohoto rodu po křivatci žlutém.

Na Pálavě můžeme křivatec luční najít např. v PR Svatý kopeček nebo NPR Děvín-Kotel-Soutěska.

 

  • ve vlhku

Křivatec nejmenší (Gagea minima) – ohrožený (C3)

Křivatec nejmenší je evropský druh, který se u nás vyskytuje roztroušeně v nížinách a teplých pahorkatinách Čech i Moravy. Do chladnějších území proniká údolími větších řek. Na Moravě je poměrně hojný v oblasti zaříznutých údolí jihozápadomoravských řek (Oslava, Jihlava, Rokytná, Dyje). Roste ve světlých lesích, dubohabřinách, sušších partiích lužních lesů, při okrajích lesů a křovin.

Na Pálavě můžeme křivatec nejmenší najít v NPR Děvín-Kotel-Soutěska.

 

Křivatec žlutý (Gagea lutea)

Křivatec žlutý je eurasijský druh. V České republice je nejhojnějším zástupcem tohoto rodu. Vyskytuje se zde roztroušeně až hojně v teplých až chladnějších oblastech, ve vyšších polohách pouze vzácně. Roste na vlhkých, živinami bohatých půdách v lužních lesích, dubohabřinách, suťových lesích, podél potoků a řek pak i na loukách.

Na Pálavě můžeme křivatec žlutý najít např. v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a v NPR Křivé jezero.

 

Helena Prokešová

botanik Správy CHKO Pálava

 

Zdroje informací

Čeřovský J., Feráková V., Holub, J., Maglocký Š. & Procházka F. (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. – Vol. 5. Vyšší rostliny, Príroda, Bratislava.

Štěpánková J. [ed.] (2010): Květena České republiky. – Vol. 8., Academia, Praha.

Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.

Matthioli P. O. & Hájek z Hájku T. (1982): Herbář, jinak bylinář, velmi užitečný. – Odeon, Praha.

Šmíd M. (2002): Průvodce odbornými názvy rostlin. – Brázda, Hodonín.

http://botany.cz

http://nase-rec.ujc.cas.cz

https://pladias.ibot.cas.cz

Správa CHKO Pálava

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt