Milovická stráň

Přírodní rezervace
Milovická stráň
Rozloha (ha): 87,5388
Datum prvního vyhlášení: 01.07.1994

Společenstva vázaná na charakteristické světlé lesy a sprašové stepi v různých stádiích sukcese s významným výskytem zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů, tedy: a) světlé lesy, tvořené zejména doubravami a dubohabřinami, subpanonské stepní trávníky v různých stádiích sukcese a suché bylinné lemy, b) populace vzácných a ohrožených druhů rostlin, vázaných na světlé lesy a stepi na spraši, zejména populace hnědence zvrhlého (Limodorum abortivum), zárazy ožankové (Orobanche teucrii), kosatce různobarvého (Iris variegata) a kosatce trávolistého (Iris graminea), včetně jejich biotopů, c) populace vzácných a ohrožených druhů živočichů, vázaných na světlé lesy a stepi na spraši, zejména populace roháče obecného (Lucanus cervus), cikády makedonské (Cicadetta macedonica), majky uralské (Meloe uralensis) a dřevomila Rhacopus sahlbergi, včetně jejich biotopů.

Jak název napovídá, Milovická stráň se nachází poblíž obce Milovice, území PR obklopuje vrcholek jménem Špičák (297 m n.m.) a je tvořeno převážně teplomilnými doubravami a dubohabřinami. Podloží netvoří vápenec, ale měkké flyšové sedimenty. Ochranářsky významné jsou rovněž stepní plochy v severozápadní části PR.Pozorný návštěvník si při procházce v lese jistě všimne, že zdejší stromy rostou "nějak divně" - často vyrůstá z jednoho místa hned několik stromů a kmeny jsou u báze hákovitě zahnuté. Záhadu podivných stromů se pokusíme rozlousknout na následujících řádcích (bude to trochu delší, ale snad ne úplně nezáživné). Člověk a lesyLesy na Pálavě, stejně jako lesy nížin a pahorkatin v celé České republice, od nepaměti ovlivňovala činnost člověka. Dnes vědci kladou počátky vlivu lidské činnosti na lesy už do mezolitu (10.000 – 8.000 let př. n. l.). Nejednalo se o cílené pěstování lesa tak, jak jej vnímáme dnes. Lovci a sběrači tehdejší doby například vytvářeli v lesích světliny, na které se stahovala zvěř. Snazší, než jeleny hledat a pronásledovat, bylo nalákat je na dobrou pastvu.Vliv člověka na lesy s příchodem neolitu a vznikem prvních stabilních sídel vzrůstal. Potřeba palivového a stavebního dříví a především nutnost zajistit dostatek zemědělské půdy pro pěstování plodin, měnily prostorovou strukturu i druhové složení porostů v okolí prvních osad.Omezené technologické možnosti té doby neumožňovaly velkoplošné kácení vzrostlých lesů, a tak se lesy pro získání kvalitní půdy spíš vypalovaly (žďářily – odtud pochází název mnoha obcí a měst po celé ČR). Dřevo na otop a vaření se získávalo sběrem klestu a kácením menších stromů. Je třeba si uvědomit, že pokácet obrovský strom bez pily (natož motorové) stálo obrovské úsilí a zpracování mohutného kmene na polena či trámy pro stavbu obydlí bylo ještě složitější. Mimochodem, obyčejná pila byla luxusním zbožím ještě v poměrně nedávné době.Lesy prvním zemědělcům poskytovaly mnohem víc než jen úrodnou půdu pro pěstování obilí a dřevo. Zemědělská půda byla vzácností a pro hospodářská zvířata bylo třeba zajistit dostatek pastvy. Nejjednodušším řešením bylo vypustit dobytek do lesů. Rovněž sláma nacházela v domácnostech rozmanité využití (došky, součást staveb, výplň matrací) a nebylo možné zvířatům podestýlat tak cennou surovinou. I zde si lidé vypomohli v lesích – hrabání steliva bylo běžnou praxí ještě v 19. století. Les poskytoval potravu pro dobytek i v zimě, kdy byly kozy a kravky zaháněny do stájí. Proto se sbírala tzv. letnina – v průběhu vegetační sezóny se osekávaly spodní olistěné větve a jimi se pak krmila zvířata.Nejdůležitější surovinou, kterou les lidem poskytoval, přesto zůstávalo dřevo. S růstem populace vzrůstala i potřeba palivového dříví. Také s tímhle problémem se člověk vypořádal jednoduchou cestou. Stromy po pokácení zmlazovaly z pařezů. Stačilo vyčkat, dokud pařezové výmladky nezmohutní a poté je jednoduše osekat. Tento způsob hospodaření se označuje jako pařezení a lesy, které takto vznikaly jako pařeziny nebo výmladkové lesy. Lidé tak získávali polena ideálních parametrů, která bylo možné využívat bez dalších složitých úprav. Na „paseky“ se lidé vraceli v krátkých intervalech. Ideálních rozměrů z hlediska poměru objem dřeva/vynaložená práce dosahovaly výmladky v 7 letech. Smysl krátkého obmýtí pochopí každý, kdo se někdy pokoušel jen se sekerou obstarat dříví do krbu nebo na táborák. Cykly se daly opakovat téměř neomezeně. Tam, kde se tento způsob hospodaření udržel do dnešních dnů (nejblíž např. v Rakousku) jsou osekávané pařezy staré i mnoho staletí. V lesích se ponechávaly i vybrané vzrostlé stromy (tzv. výstavky). Ty byly zdrojem stavebního dřeva a také krmiva pro dobytek. Jednalo se totiž často o duby a žaludy spásali domácí vepři.U nás se bohužel od tradičních způsobů hospodaření postupně upouštělo a dnešní lesníci na ně hledí jako na primitivní a málo výnosné. Potřeba palivového dřeva však rok od roku vzrůstá a pěstovat polínka do kamen ve vysokokmenném lese je ekonomicky nesmyslné. Na rozdíl od výmladkových lesů je nutné do lesa vysokého investovat během jeho růstu nemalé finanční prostředky na výsadbu, ochranu a další výchovu. A také dřeva se z něj dočkáte obvykle po stu či více letech. Možná se pařezení do našich lesů brzy vrátí.Proč ta nostalgie za „zaostalou“ formou hospodaření? Lesní flóra i fauna byly za mnoho staletí přivyklé na větší množství světla v porostech, které zajišťovala pastva i pařezení, jež dostávalo do lesů světlo v mnohem kratších intervalech než dnes. Zhoustnutí porostů během posledních několika desítek let způsobilo, že mnoho světlomilných druhů již nadobro vymizelo a další jsou vyhynutím ohrožené. Na Pálavě se přitom definitivně přestalo pařezit až s koncem druhé světové války.V lesích PR Milovická stráň, podobně jako i v ostatních lesích na Pálavě, jsou pozůstatky opuštěného pařezinového hospodaření patrné dodnes právě na tvaru stromů (hákovitá báze kmene dokládá, že byl kdysi pouhým výmladkem, vyrážejícím z mateřského pařezu) a způsobu jejich růstu v tzv. polykormonech (z dnes už stěží patrného pařezu vyráží více kmenů – původních pařezových výmladků). Další zajímavosti územíV roce 1995 byla v rezervaci objevena jediná lokalita parazitické zárazy ožankové v ČR. Setkat se tu můžete se třemi druhy kosatců (kosatec nízký, k. pestrý a k. trávolistý), několika druhy orchidejí (vstavač nachový, v. vojenský) nebo třeba lilií zlatohlávkem. Na jaře stepní část rezervace do dálky září žlutí rozkvetlých hlaváčků jarních.Na stepi lze zjara pozorovat několik druhů majek, nejvzácnější z nich je majka uralská. V červnu poletují v okrajích lesních porostů a podél lesních cest samečci našich největších brouků – roháčů obecných. Více se o území dozvíte např. z plánu péče (viz odkaz níže). Pavel Dedek ústřední seznam ochrany přírodyhttp://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=1710plán péče o PR Milovická stráňPP_PR_Milovicka_stran_2019_2028_komplet.pdf

Toto území spravuje

Otevřít mapu

Předměty ochrany

Společenstva vázaná na charakteristické světlé lesy a sprašové stepi v různých stádiích sukcese s významným výskytem zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů, tedy: a) světlé lesy, tvořené zejména doubravami a dubohabřinami, subpanonské stepní trávníky v různých stádiích sukcese a suché bylinné lemy, b) populace vzácných a ohrožených druhů rostlin, vázaných na světlé lesy a stepi na spraši, zejména populace hnědence zvrhlého (Limodorum abortivum), zárazy ožankové (Orobanche teucrii), kosatce různobarvého (Iris variegata) a kosatce trávolistého (Iris graminea), včetně jejich biotopů, c) populace vzácných a ohrožených druhů živočichů, vázaných na světlé lesy a stepi na spraši, zejména populace roháče obecného (Lucanus cervus), cikády makedonské (Cicadetta macedonica), majky uralské (Meloe uralensis) a dřevomila Rhacopus sahlbergi, včetně jejich biotopů.

Překryv s chráněným územím
Informace o plánech péče
Seznam opatření z plánu péče
Aktuální správní řízení